Historický vývoj a osídlení obce

Prvotní pravěké osídlení v okolí řeky Radbuzy bylo již ve střední a pozdní doby kamenné (mezolitu a eneolitu 8000 – 2500 l. př. n.l., další osídlení v okolí je doloženo z počátku doby bronzové (1700 – 1500 l. př. n.l.), přičemž největšího rozkvětu dosáhlo ve střední době bronzové (1500 – 1200 př. n.l.). Lid česko – falcké mohylové kultury se ve zdejším území usadil natrvalo, což dokládají mnohá mohylová pohřebiště v okolí, osídlená v době bronzové a dále i v době železné, resp. v období halšatském (750 – 500 l. př. n.l.) a laténském (500 – 400 l. př. n.l.). Značná intenzita osídlení je dávána do souvislosti s výskytem cínových rud, používaných pro výrobu bronzu. V tomto období byla zdejší oblast pod vlivem tzv. milavečské kultury (pojmenované po významném mohylovém pohřebišti poblíž Milavčí u Domažlic).

Další trvalé osídlení v okolí je známo z doby raného neolitu. Historické slovanské osídlení při okrajích údolí Radbuzy počíná v širším okolí ojedinělými slovanskými rovinnými sídlišti již od 10. století. Pravděpodobně v 11. století při brodu zemské cesty z Prahy do Řezna zřejmě vznikla kupecká osada Staňkov. Kontinuální osídlení spojené s postupným znovu odlesňováním krajiny v blízkém okolí nastává od 11. století. Celá okolní oblast v období hradské soustavy spadala až do 12. století pod správní centrum Starého Plzence (na tamní Hůrce). Obec Čermná byla údajně založena již ve 12. století, kdy zde docházelo k rýžování zlata v Srbickém potoce. První zmínka o obci Čermná je až z r. 1233 (tehdy pod názvem Czirmnuves), stejně jako o vsi Staňkov (ležící na pravém břehu Radbuzy u soutoku se Zubřinou), neboť župan Vitla ze Staňkova (Witla ze Stancowic) z rodu Bohuslavů / Bohuchvalů vlastnil jak Staňkov, tak dvůr a ves Čermná. Tento významný velmož, který vlastnil značnou část zdejšího území, darovanou mu králem, sídlil na hrádku Lacembok (Lanzenbach), který patrně založil 2 km v. od Staňkova. K příbuzným Vitly příslušeli páni z Herštejna a rod rytířů z Hrádku – Lacemboku. K trvalému sídelnímu osídlení a přetváření zdejšího území na kulturní krajinu docházelo převážně již od 13. století.

Dalším známým majitelem Čermné byl v r. 1373 Bohuchval z Hrádku, kterému patřil dvůr a ves. Jeho prvorozený syn zemřel a tak zdejší "zboží" převzal druhý syn Václav, připomínaný v r. 1366. Následně držel ves spolu se Škrchleby (Krchleby), Podiehúsy (Poděvousy), Chřenov (Křenovy) a Horní Kamenicí syn Bohuchval II. z Hrádku a Škrchleb, který pak přikoupil Bukovou. Syn Bohuchvala II - Jan Bohuchval z Hrádku (1404 - 31) připojil Hlohovčice a pak se přesídlil do Kamenice (1421). Historický vývoj obce a okolí výrazně poznamenaly náboženské husitské války v letech 1420 – 1434 (po kostnickém koncilu a upálení Mistra Jana Husa), takže Hrádek a Škrchleby se staly pustými. Po smrti Jana Bohuchvala z Hrádka kolem r. 1519, zdědila lštěnský statek sestra Eliška a druhá část kamenického panství byla prodána Janu Dobešovi ze Šlovic v r. 1521, tj. Čermná, Hlohovčice, Hradiště, Chřenovy a Kamenici dolní a horní. Jeho nástupce Štěpán vyženil s manželkou Reginou statek Bukovou. Po jeho smrti v r. 1582 zdědil až v. 1615 jeho syn Vilém (jeden ze 4 synů) Čermnou. Poslední z rodu Ludmila Kateřina ze Šlovic, která zemřela r. 1666, odkázala své statky manželovi, císařskému vojenskému hodnostáři, Janu ze Staufenberka. Ten se však zadlužil a proto v r. 1676 bylo jeho panství vč. Čermné prodáno (komisaři od zemského soudu) Kateřině Hochanzerové z Leskova, která pak tento majetek věnovala chotěšovskému klášteru.

Od počátku 17. století se situace v Čechách postupně dramatizovala. Po bouřlivých událostech, souvisejících s vydáním majestátu Rudolfa II. a tzv. pasovském dobrodružství na počátku r. 1611 přišlo období stavovského povstání českých pánů proti Habsburkům (1618 – 20). Zkonfiskované staňkovské panství zakoupil v r. 1622 císařský rada a obratný politik hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu, pocházející ze štýrského rodu. Pobělohorští Trauttmansdorffové skupováním vylidněných okolních malých panství získali Horšovský Týn a téměř celé okolí (celkem 90 okolních obcí). V následující vleklé třicetileté válce byl osud zdejších obcí podobný, ne však tak drastický jako ostatních oblastí Českého království. Toto období přinášelo poddaným kontribuce, výpalné, projíždějící vojska těžce poškodila, případně vypálila řadu obcí. V r. 1678 Matyáš Trauttmansdorf z Horšovského Týna koupil od chotěšovského kláštera kamenické panství spolu se vsí Čermná, načež se ves stala součástí horšovotýnského panství až do konce feudalismu. Toto panství bylo rozděleno do samostatných vrchnostenských obvodů - úřadů s vrchním, kontribučním, písaři, drábi a vedením pozemkových (gruntovních) knih, přičemž Čermná příslušela pod Čečovice. Správa obce začala působit až po r. 1700. Za vlády Marie Terezie a Josefa II. (1740 - 90) vznikl tzv. Josefínský katastr (první ucelená evidence půdy a majetku), která i na zdejším panství byla vedena. Počátkem 19. století trpělo i zdejší území trpělo vleklými napoleonskými válkami. Farností i školou byla Čermná připojena ke Staňkovu. Děti chodili do dvoutřídní farní školy ve Staňkově, s výjimkou let 1832 - 61, kdy si Poděvousy a Čermná vydržovaly svého učitele, v r. 1891 byla v Čermné postavena vlastní škola. V roce 1848 došlo ke zrušení poddanství. Původně byla v obci slavena pouť na sv. Víta, kterému byla zasvěcena stará kaplička, ta byla v r. 1895 zbourána a nahrazena novou, v níž byl na oltáři namalován obraz sv. Jana a Pavla a tak slavení pouti bylo změněno na neděli po těchto svatých, tj. po 26. červnu. V r. 1910 byl obci velký požár. Během 2. světové války byla od r. 1939 Čermná součástí tzv. Protektorátu Čecha a Morava. V r. 1945 došlo ke konfiskaci majetku Trauttsmannsdorffů. Po r. 1945 došlo k velkému úbytku obyvatel obce a okolních sídel vzhledem k dosídlování pohraničí. V r. 1957 bylo v obci založeno Jednotné zemědělské družstvo, načež v r. 1960 se sloučilo s JZD Poděvousy a v r. 1975 se Srbicemi. V r. 1978 zde byla v obci zavřena zdejší škola. V l. 1980 – 90 došlo k přidružení obce k MNV Srbice. Od r. 1991 se Čermná opět stala samostatnou obcí s obecní samosprávou.

Poloha a urbanistický vývoj

Obec ve výšce 435 m n.m, s rozlohou 325 ha. Obec je Čermná je lokalizovaná v pahorkatinném krajinném prostředí, mírně skloněném k jihozápadu, na úpatí vrchu Křemele, v nadmořské výšce 430 - 455 m. Ves je založena v mírně svažitém terénu kolem nevelké návsi s kaplí.

Ve vsi byl kolem r. 1230 založen hospodářský panský dvůr kolem čtvercového nádvoří, kde byla obytná část pro šafáře a čeleď, stodoly a chlévy pro hovězí dobytek, vepřín a ovčín. (Ve druhé pol. 19. st. byly veškeré byty panského dvora využity pro mlatce a jako ubikace námezdních zemědělských dělníků, v r. 1903 byly zbořeny). Kolem dvora vznikla ves, jež se rozvíjela zejména za Karla IV. (1346 - 78), který podporoval osidlování krajiny. První usedlosti zřejmě založili poddaní z místního panského statku. Tehdy došlo k založení pravděpodobně 6 lánových selských dvorů (v dnešních p.č. 2, 4, 5, 10, 13 a 14). Za lán, tj. 60 strychů, resp. korců, cca 17 ha se platili poddaní zákupné, resp. podací - cca 60 grošů, načež v lehotě - lhůtě 5 - 10 let byli vyvázáni z jiných platů a povinností). Ve 14. st. dosáhlo odlesnění krajiny již téměř současného stavu. Kolem uvedených dvorů se později usidlovali chalupníci bez pozemků (kteří se živili různými řemesly, obchodováním, pastvou dobytka, ale i pašováním). Další usedlosti vznikaly populační expanzí těchto rodů, přiženěním z okolních vsí a nebo pracovníků ze statku, dělením dvorů a usedlostí mezi sourozence a později stavbou na koupených pozemcích. Selská stavení byla nejprve zakládána ve spodní části vsi (pod cestou), chráněná od severních větrů. Nad cestou pak založili stavení domkáři.

Před r. 1700 bylo v obci 17 usedlostí. Po r. 1700 postavila obec domek pro pastýře (dnešní čp. 19) a pro kováře (dnešní čp. 21) a malou zvoničku před čp. 8. Kolem roku 1750 obec postavila objekt pro pastýře (čp. 19)a obecní kovárna (čp. 21). Po r. 1750 došlo k označení stavení popisnými čísly, tehdy zde bylo 21 usedlostí. V r. 1800 bylo v obci 26 (39 ?) popisných čísel, kolem r. 1800 došlo k očíslování parcel.

V 19. století, se na Výtuni těžilo černé uhlí, proto k dalšímu rozvoji obce. V r. 1850 bylo v obci 39 popisných čísel. V r. 1850 byla postavena nová kovárna v čp. 49, pozdější pastouška. Kolem r. 1860 byl postaven Obecní dům (čp. 49), kde byla nová obecní kovárna. V r. 1880 byl postaven obecní objekt (čp. 49), kde nejprve byla obecní kovárna, od r. 1920 chudobinec a po r. 1945 úřadovna obce. V l. 1890 - 91 byla postavena škola. Ve vsi bývala na návsi malá kaplička (před čp. 8) až do r. 1895, kdy pro zchátralost byla zbourána a nahrazena novou. V r. 1903 byla většina objektů panského dvora zbořena a parcely i materiál rozprodány. Zvlášť byla prodána stavební místa, zvlášť stavební materiál. Pozemky patřící ke dvoru si při parcelaci v r. 1919 (po 1. světové válce) koupili místní obyvatelé. Dnes jsou zde popisná čísla 1, 86, 87. Po požáru v r. 1910 byla řada stodol nově postavena (čp. 5, 24). V r. 1921 byla postavena hasičská zbrojnice. V r. 1928 byla prohloubena a vyzděna místní tůň jako požární nádrž (v dnešním parku). Nádrž byla později zasypána a přeměněna na parčík s pomníkem padlých.

Selské dvory i chalupnické usedlosti byly původně dřevěné, ve valné většině ze tří stran uzavřeny, se stodolami, které z vnější strany vytvářeli pomyslnou hradbu. Domy ležící v čele statků byly vysazeny obvykle ve štítové orientaci, v pozdějším období (především v 19. st.) docházelo někdy ke změně jejich orientace. Stabilní katastr zachytil půdorysnou stopu historické jádra vsi. K ochraně před požáry docházelo v 19. století k používání pálených cihel (místo "vepříků"), ještě počátkem 20. století byla většina stavení ve vsi přízemních, avšak se spalnými doškovými nebo šindelovými střechami. Po skončení 2. světové války došlo k obnově obce. Historický stavební lidový fond obce prezentuje celá řada staveb. V obci je dochován pozoruhodný soubor vesměs přízemních objektů z přelomu 19. a 20. století. Z nich vynikají usedlosti čp. 10/73 a 34. Nezpochybnitelné památkové a architektonické kvality vykazuje řada dalších budov, ponejvíce obytných domů, stojících již ve zděných konstrukcích, dotvářející charakteristický vzhled sídla. Uvedené objekty nevybočují ze zažité hmoty, jsou ale plnohodnotným doplňkem historické části vesnice.

Pro zdejší pahorkatinné území je charakteristická lidová architektura vesnic a typická lokalizace v agrarizovaném území, kde v návaznosti na obec se střídají travní porosty, pole a vodní plochy.

Historické památky

Chráněné kulturně historické památky zapsané v rejstříku nemovitých památek:

  • reg. č. 25114/4-2050: klas. kaple apoštolů sv. Jana a Pavla se zvoničkou z roku 1897 na návsi, k pův. kapli, dnes presbytáři, byla v r. 1909 přistavěna širší loď pro věřící (západním směrem), parc. č. 115. V r. 2001 prošla generální opravou. Oltářní obraz byl namalován Filipem z Kamenice a později pak neznámým knězem z Deštné. (Stará návesní kaple sv. Víta stávala pod lípou u Mrázů před čp. 8 byla pro zchátralost zbourána).
  • reg. č. 23425/4-2051: areál venkovské zemědělské usedlosti čp 10 a 73 z počátku 18. st. na návsi, zděný statek s obytnými domy, s bar. štítem, ohradní zeď s branou, chalupa, srub, roubená stodola, chlévy, parc. č. 26/1 a 26/2
  • reg. č. 21353/4-2052 areál venkovské usedlosti čp. 34, lidová architektura z přelomu 18. a 19. století, roubený obytný domek v kožichu (lomenice ze svisle kladených prken je nověji upravena), sroubek, zděný malý patrový špýchar, stodola, u brány pilíře, parc. č. 11.

Neregistrované památkově významné objekty:

  • pomník obětem 1. světové války na návsi (kolem r. 1920)
  • pomník válečným obětem 2. světové války v parčíku na návsi po r. 1945)
  • pamětní křížek u hostince z 2. pol. 19. st.
  • křížek u polní cesty C1
  • hospodářská usedlost čp. 1 na návsi, sloh. fasáda kol. r. 1900
  • hospodářská usedlost čp. 3 na návsi, s bránou s překladem z 2. pol. 19. st.
  • hospodářská usedlost čp. 11 na návsi, sloh. fasáda kol. l. 1900
  • 1910 - chalupa čp. 12 na návsi z doby kolem r. 1880
  • chalupa čp. 14 u silnice v z. části, před r. 1900
  • hospodářská usedlost čp. 16 na návsi, z doby kol. r. 1900
  • chalupa čp. 20 na návsi, z 2. pol. 19. st.
  • hospodářská usedlost čp. 24 na návsi, roubené obytné stavení z 1. pol. 19. st., dřevěný hospodářský oblek
  • hospodářská usedlost čp. 27 na návsi, sloh. fasáda kol. l. 1900 - 1920
  • hospodářská usedlost čp. 28 na návsi, z 2. pol. 19. st.
  • hospodářská usedlost čp. 37 při silnici v z. části vsi, pozůstatky starého stavení snad ještě z 1. pol. 19. st.
  • chalupa čp. 57 na návsi, sloh. fasáda kolem r. 1890 - chalupa čp. 62 na j. okraji vsi, kolem r. 1880
  • chalupa čp. 63 na j. okraji vsi, kolem r. 1880
  • chalupa čp. 84 na v. okraji vsi, sloh. fasáda kolem r. 1900
  • chalupa čp. 86 na návsi, sloh. fasáda kolem r. 1900.
Kontakty

Čermná 49, 345 61 Staňkov

Tel.: +420 379 492 770

Mob.: +420 602 175 300

E-mail: obec@cermna.cz


Úřední hodiny:

Středa: 8:00 - 15:00

Pátek: 15.30 - 18.30

 

 

 

 

Nejbližší akce
pátek
28. září 2018
Sportovní areál Čermná od 13:00.
Drakiáda